Druhý největší ostrov světa je domovem stovek různých kultur a jazyků. Rozvinula se tam též
bohatá biodiverzita. Sepik, nejdelší řeka ostrova, přilákala již mnoho výzkumníků, cestovatelů
i turistů. Vesničané z oblasti východního Sepiku začali pro turisty připravovat suvenýry, čímž
si zajišťovali zlepšení ekonomického příjmu. Jedním z nabízených suvenýrů se staly
dřevořezby na deskách ze ságové palmy, na nichž vesničané vyprávěli své mýty i příběhy
každodenního života. Zde se otevírá slovenská část příběhu. Vše naznačuje, že za nápadem
novým způsobem vyprávět na Sepiku dřevem stál jeden slovenský misionář, jenž působil ve
vesnici Kambot, kde se výroba těchto příběhů na dřevě nadále udržuje.

Předmětem mého odborného zájmu jsou dějiny, teorie a metodologie sociální a kulturní
antropologie. V oblasti terénního výzkumu se zaměřuji na kulturní a geografický areál
Melanésie, konkrétně provádím výzkumy na Papui-Nové Guinei. Vedle toho jsem uskutečnil
výzkumy na Altaji, na Filipínách a v Indii. Zaměřuji se především na studium vizuality a
tělesnosti, zabývám se též materiální kulturou a zkoumáním souvislostí mezi geografickým
prostorem a sociálními a kulturními jevy. Věnuji se též popularizaci vědy formou rozhovorů a
komentářů.